Umění slibovat nemožné a proč nás to pořád tak fascinuje

Při mých toulkách krajinou, ať už tou fyzickou s krosnou na zádech, nebo tou digitální, mě vždycky fascinovalo, jak snadno se my lidé necháme strhnout silným příběhem. Je to v naší povaze. Máme rádi hrdiny, kteří přijdou a vyřeší naše problémy za nás. Jenže v posledních letech se tento archetyp zachránce proměnil v něco, co připomíná spíše sofistikovaný teleshopping než skutečnou službu veřejnosti. Tento trend, který vidíme napříč kontinenty, v sobě nese prvky, které je dobré umět rozklíčovat dřív, než jim propadneme úplně.

Jak se z politiky stal marketingový produkt

Všimli jste si někdy, jak se změnila komunikace lidí ve vysokých funkcích? Dříve jsme byli zvyklí na suchopárné projevy, které sice nikoho neoslnily, ale většinou se držely nějakých faktických mantinelů. Dnes je to jiné. Moderní lídr už často není vizionář s hlubokými znalostmi, ale spíše skvěle vybroušený produkt marketingových agentur. Všechno je to o dojmu, o emocích a o tom, jak se trefit do nálady co největší skupiny lidí. Je to jako v tom obchodě, kde vám prodejce slíbí, že tenhle nůž rozřeže i kámen – vypadá to skvěle na videu, ale v reálném životě s ním stěží ukrojíte chleba.

Tento přístup je postaven na neustálém opakování jednoduchých hesel. Složitost světa se v nich smrskne do pár vět, které se dobře pamatují a skvěle vypadají na sociálních sítích. Když jsem naposledy seděl v jedné zapadlé kavárně a poslouchal debatu u vedlejšího stolu, uvědomil jsem si, jak nebezpečné to je. Lidé už nehledají pravdu, hledají potvrzení svých pocitů. A populista jim to potvrzení dává plnými hrstmi, bez ohledu na to, jestli to, co říká, dává z dlouhodobého hlediska smysl.

Psychologie slibu a mechanismus nepřítele

Základním stavebním kamenem tohoto stylu je vytvoření nepřítele. Musí tu být někdo, kdo může za to, že se nemáte tak dobře, jak byste se mít mohli. Může to být elita, sousední země, byrokracie nebo třeba neviditelné spiknutí. Jakmile se podaří ukázat prstem na viníka, je vyhráno. Lídr se pak stylizuje do role jediného bojovníka, který má odvahu se tomuto zlu postavit. Je to psychologická hra, která funguje naprosto spolehlivě, protože zbavuje člověka vlastní zodpovědnosti za jeho situaci.

Proč nás lákají jednoduché pravdy

Možná se ptáte, proč jsme k tomu tak náchylní. Odpověď je prostá – svět je čím dál složitější. Technologie, ekonomické vazby a globální problémy jsou tak komplexní, že je těžké jim porozumět v celé šíři. A pak přijde někdo, kdo vám řekne: „Já vím, jak to je, a já to zařídím.“ Je to nesmírně osvobozující pocit. Najednou nemusíte přemýšlet, nemusíte vážit argumenty pro a proti. Stačí věřit.

Tento typ lídrů často využívá svou minulost nebo bohatství jako důkaz schopnosti, i když jejich dosavadní úspěchy mohou být postaveny na úplně jiných principech, než jaké vyžaduje správa věcí veřejných. Je to podobné, jako kdybyste si mysleli, že skvělý kuchař bude automaticky i skvělým pilotem letadla. Může být šikovný, ale ty disciplíny jsou diametrálně odlišné. V politice se však tato záměna rolí prodává velmi snadno, zvlášť když je podpořena masivní reklamou a neustálou přítomností v médiích.

Osobně se snažím na tyto věci dívat s odstupem. Když slyším někoho, kdo mluví až příliš sebejistě a slibuje věci, které znějí jako z pohádky, hned se mi v hlavě rozsvítí kontrolka. V životě, stejně jako na cestách, jsem se naučil, že ty nejlepší věci vyžadují úsilí, čas a kompromisy. Neexistují žádné zkratky, které by nevedly přes slepé uličky. Skutečná síla lídra se nepozná podle toho, jak hlasitě křičí na náměstích nebo kolik lajků sbírá pod svými příspěvky, ale podle toho, jestli dokáže říkat i nepříjemné pravdy a přebírat za ně odpovědnost.

Když příště uvidíte někoho, kdo se bije do prsou a tvrdí, že on jediný zná recept na štěstí pro všechny, zkuste se na chvíli zastavit. Podívejte se za tu oponu lesklých slov a drahých kampaní. Často tam najdete jen prázdnotu zakrytou nekonečným proudem dalších a dalších slibů. Je to na nás, abychom si udrželi kritické myšlení a nenechali se opít rohlíkem, i když je ten rohlík čerstvě upečený a voní tak lákavě.