Luxus na kolejích: Proč mě pražské hlavní nádraží pořád baví

Cestování pro mě nikdy nebylo jen o tom, jak se co nejrychleji dostat z bodu A do bodu B. Vždycky mě bavil ten rituál okolo – balení batohu, studování mapy a hlavně ten moment, kdy poprvé vstoupíte do odjezdové haly. Nádraží jsou brány do jiných světů a Praha má tu bránu, jak se ukázalo, světovou. Nedávno proběhla médii zpráva, která možná leckoho překvapila: Pražské hlavní nádraží bylo vyhlášeno 12. nejluxusnějším nádražím na světě. A já si říkám, proč vlastně ne?

Když se řekne luxus, většina z nás si představí mramorové koupelny, pětihvězdičkové hotely nebo nejdražší auta. Jenže v kontextu veřejné dopravy a architektury má tohle slovo trochu jiný rozměr. Jde o komfort, o estetiku, o to, jak se v tom prostoru člověk cítí, i když má na zádech těžkou krosnu a v ruce vlažný párek v rohlíku. Studie společnosti Allclear, která tohle pořadí sestavila, nehodnotila jen počet zlatých klik, ale celkový dojem, služby a historickou hodnotu. A v tomhle ohledu má náš „hlavák“ co nabídnout, i když k němu my, co tudy denně spěcháme do práce, býváme občas nespravedlivě kritičtí.

Kouzlo historické secese

Většina lidí zná hlavně tu novou halu, kam se vchází z Vrchlického sadů. Je to ten moderní, trochu hektický prostor pod magistrálou, kde to voní kávou z automatů a pečenými bagetami. Ale ten skutečný luxus, ten, který nás vystřelil do světové dvanáctky, se skrývá o patro výš. Fantova budova je totiž naprostý unikát. Když vyjdete po schodech do té staré části, najednou jako byste se ocitli v jiném století. Secesní kopule, bohaté štuky, sochy a ty barvy! Je to fascinující kontrast k tomu modernímu shonu dole.

Vždycky mě bavilo sedět ve Fantově kavárně a jen tak pozorovat lidi. Je tam takové to zvláštní ticho, které v moderních terminálech nenajdete. Cítíte tam tu historii – ty tisíce příběhů, loučení a vítání, které se tu odehrály za posledních sto let. Právě tahle kombinace velkolepé historie a funkční moderny je to, co odborníci na cestování oceňují. Praha totiž není jen sterilní skleněná krabice, má svou tvář, kterou si zapamatujete.

Život v moderní hale

Pojďme se ale vrátit nohama na zem, respektive do té nové haly. Pro mě je to místo, které žije vlastním rytmem. Máme tam všechno, co moderní cestovatel potřebuje – od knihkupectví, kde si na poslední chvíli koupíte detektivku do vlaku, až po obchody s dárky, když zjistíte, že jedete k babičce a zapomněli jste na kytku. Co mě ale na pražském hlavním nádraží fascinuje nejvíc, je ten veřejný klavír. Skoro vždycky, když jdu kolem, u něj někdo sedí. Někdy je to student konzervatoře, který vystřihne Chopina tak, že se celá hala zastaví, jindy je to kluk v mikině, co zkouší jednoduchý popový hit. Tenhle drobný lidský prvek dělá z nádraží místo, kde se cítíte dobře.

• Dostupnost: Přímo v centru, napojené na metro a tramvaje.
• Služby: Od úschovny zavazadel po sprchy a VIP salonky.
• Atmosféra: Mix historické vznešenosti a velkoměstského cvrkotu.

Samozřejmě, nic není dokonalé. Všichni víme o „Sherwoodu“, tedy parku před nádražím, který má k luxusu občas hodně daleko. Ale i to se mění. Plánovaná revitalizace celého prostoru a nová tramvajová trať přímo před vchod mají potenciál posunout tohle místo ještě o pár příček výš. Je fascinující sledovat, jak se takový obrovský organismus vyvíjí. Pro mě osobně je luxus i to, že si můžu sednout na lavičku, dívat se na odjezdovou tabuli a vědět, že odtud můžu jet v podstatě kamkoliv do Evropy.

Když jsem naposledy čekal na noční spoj do Budapešti, uvědomil jsem si, jak moc mě ta budova uklidňuje. Světlo, které dopadá skrz prosklenou střechu na nástupiště, ten specifický zvuk hlášení a vůně dálky – to je pro mě ten pravý luxus. Možná jsme na dvanáctém místě proto, že Praha dokázala skloubit funkčnost s krásou, kterou jinde zbourali nebo nikdy nepostavili. A i když občas nadáváme na zpoždění nebo fronty u pokladen, měli bychom být na ten náš dopravní uzel trochu hrdí. Patří totiž k tomu nejlepšímu, co svět nabízí, a to není málo.

Až příště poletíte na vlak, zkuste se na chvíli zastavit. Podívejte se nahoru na tu úžasnou architekturu, zaposlouchejte se do klavíru nebo si dejte kafe v historickém sále. Možná ten luxus, o kterém píší v zahraničních studiích, uvidíte taky. Je to o úhlu pohledu a o tom, jestli se na svět díváme jen jako na seznam úkolů, nebo jako na místo plné zajímavých detailů.