Telčské ozvěny dálek: Proč nás i dnes fascinuje kufr plný historie

Víte, co mě na starých zámcích vždycky bavilo nejvíc? Nejsou to ty nekonečné řady portrétů zamračených předků v parukách, u kterých si po pátém sále už nepamatujete ani jméno, ani století. Jsou to ty drobné stopy skutečného života. Otisky prstů na starém cestovním deníku, vyšisovaná látka na křesle u okna nebo předměty, které si někdo přivezl z druhého konce světa prostě proto, že mu učarovaly. Přesně tohle teď nabízí zámek v Telči.

Telč je sama o sobě fascinující místo. Když stojíte na náměstí a koukáte na ty barevné štíty domů, máte pocit, že jste se ocitli v kulisách nějaké hodně povedené pohádky. Ale zámek, ten je jiná liga. Nedávno tam otevřeli novou expozici s názvem Šlechta na cestách a já, jakožto člověk, co má věčně sbalený aspoň malý batoh, jsem tam prostě musel vyrazit. Chtěl jsem vědět, jaké to bylo, když se na cesty vydávali lidé, kteří nemuseli řešit nadváhu zavazadla u nízkonákladovky, ale zato se museli vypořádat s prachem cest v kočárech a nejistotou v exotických přístavech.

Proč byste tam měli jet i vy

Možná si říkáte, že zámků už jste viděli dost. Ale Telč v téhle nové podobě nabízí něco víc než jen prohlídkovou trasu. Nabízí zamyšlení nad tím, jak moc nás formuje to, kam jezdíme a co tam zažíváme. Když jsem se díval na ty vystavené předměty, uvědomil jsem si, že se vlastně tolik nelišíme. I my si dneska vozíme z dovolených věci, které nám mají připomínat ty vzácné chvíle svobody a objevování. Jen ty naše suvenýry jsou možná o něco méně stylové než ty, které si nechali dovézt Podstatští–Lichtensteinové.

Celá expozice působí velmi lidsky. Není to sterilní muzeum, kde se bojíte dýchat. Naopak, máte pocit, že majitelé jen na chvíli odešli do zahrad a za moment se vrátí, aby si dali čaj a vyprávěli historky z cesty do Orientu. Je to upřímná výpověď o lidech, kteří měli prostředky, ale hlavně vášeň pro život. A to je v dnešní uspěchané době neuvěřitelně osvěžující vidět.

Pokud budete mít cestu přes Vysočinu, určitě se v Telči zastavte. A nemusíte být zrovna milovníci historie. Stačí, když máte v sobě kousek té zvědavosti, která nás všechny občas vyžene z gauče do světa. Stojí to za to – už jen kvůli tomu pocitu, že svět byl, je a bude jedno velké dobrodružství, stačí jen chtít ho vidět.