O hluku, který nám připomíná, že žijeme

Někdy se zdá, že s přibývajícími lety se od nás očekává, že budeme čím dál tišší. Že naše kroky budou měkčí, naše hlasy tlumenější a naše radost tak nějak víc spořádaná. Jako by existoval neviditelný manuál na to, jak stárnout s grácií, který nám diktuje, kdy už je čas zhasnout světla a jít spát. Jenže pak se stane něco, co nám připomene, že život se nemá jen přežít v tichosti, ale že se má skutečně cítit, a to klidně i nahlas.

Když se radost nevejde do vymezených hranic

Možná jste zachytili tu drobnou zprávu z italského ostrova Stromboli. Mick Jagger, muž, který pro mnohé z nás ztělesňuje neutuchající energii, si tam užíval večírek po natáčení filmu. Společnost mu dělaly talentované herečky, hvězdná jména, ale hlavně chuť oslavit konec společné práce. A bylo to nejspíš tak intenzivní, že sousedé nakonec zavolali policii. V osmdesáti dvou letech se Jagger ocitl v situaci, kterou by člověk čekal spíš u čerstvého maturanta. A mně to vlastně přijde nesmírně osvobozující.

Není to o tom, že bychom měli být bezohlední k okolí nebo schválně rušit noční klid. Je to o té schopnosti nechat se strhnout okamžikem. V našem každodenním koloběhu, mezi nákupními seznamy a pracovními maily, často zapomínáme, jaké to je být prostě jen tady a teď. Itálie je země, která hluk miluje, je to země emocí a hlasitých gest. A přesto i tam narazila tahle nespoutaná energie na hranice pravidel. Je to takový malý tanec mezi tím, co se smí, a tím, co nás dělá živými.

Umění nezkrotit svou vlastní jiskru

Často o tom přemýšlím, když sleduji lidi kolem sebe. Vidím v jejich očích tu jiskru, kterou se snaží schovat, aby nepůsobili nepatřičně. Bojíme se, že budeme „příliš“. Příliš hlasití, příliš nadšení, příliš emotivní. Ale co když je právě to „příliš“ tou nejčistší částí našeho já? Jaggerova noc na Stromboli mi neříká nic o celebritách a jejich výstřelcích. Říká mi o tom, že vášeň pro život nemá datum spotřeby.

Představte si tu atmosféru. Horký italský vzduch, vůně moře a pocit, že se právě teď děje něco důležitého. Je v tom kus poezie, i když ta poezie skončila příjezdem policejní hlídky. Je v tom vzkaz pro nás všechny, kteří se občas cítíme unavení nebo máme pocit, že už jsme na určité věci staří. Nejsme. Nikdy nejsme staří na to, abychom se smáli tak nahlas, až to bude někomu vadit. Nikdy nejsme staří na to, abychom zapomněli na hodinky.

Zkuste si vzpomenout, kdy jste naposledy ztratili pojem o čase. Kdy jste byli tak pohlceni hovorem s přítelkyní nebo tancem v obývacím pokoji, že okolní svět přestal existovat. To jsou ty momenty, které se počítají. A pokud u toho občas někdo zaklepe na zeď, možná je to jen připomínka toho, že v tom tichém světě stále ještě umíme udělat pořádný rozruch.

Drobné kroky k vlastní vnitřní svobodě

Nemusíme hned pořádat večírky na italských ostrovech, abychom v sobě probudili tu radostnou rebelii. Stačí začít v malém. Dovolit si cítit věci naplno, bez filtru a bez omluv. Možná je to ta chvíle, kdy si v autě pustíte rádio na maximum a budete zpívat, i když na vás lidé na křižovatce budou koukat. Nebo když si obléknete ty šaty, které schováváte „na speciální příležitost“, jen tak v úterý dopoledne.

Učím se to taky. Učím se, že být laskavá a citlivá neznamená být neviditelná. Že můj vnitřní prostor může být tichým přístavem, ale občas v něm musí bouřit moře, aby voda neustrnula. Mick Jagger nám všem, možná nevědomky, dal svolení. Svolení k tomu, abychom se nebáli své vlastní energie, i když už nám není dvacet. Protože ta energie, to je naše podstata. Je to to, co nás spojuje s ostatními, co vytváří příběhy, na které budeme vzpomínat.

Až příště uslyšíte někoho, jak se upřímně a hlasitě směje, nebo až uvidíte někoho tancovat jen tak na ulici, neotáčejte oči v sloup. Zkuste se usmát taky. Protože ten „hluk“ je ve skutečnosti zvukem života, který se odmítá vzdát. Je to připomínka toho, že i když nás pravidla občas svazují, naše duše může zůstat svobodná a divoká, bez ohledu na to, kolik svíček je na našem narozeninovém dortu. Je v pořádku být slyšet. Je v pořádku být naživu se vším všudy.