Neviditelné nebezpečí v našich lesích a psí hrdinové, kteří ho pomáhají mýtit

Procházka lesem se psem je pro mě osobně jedna z nejlepších forem terapie. Ten pocit, když se ráno brodíte rosou, vzduch voní po jehličí a váš čtyřnohý parťák radostně pobíhá kolem, je k nezaplacení. Je to ten druh svobody, který nás vrací ke kořenům a pomáhá nám vypnout od věčného pípání notifikací. Jenže v poslední době se i do této idyly vkrádá stín, který tam rozhodně nepatří. Mluvím o fenoménu, který mi popravdě hlava nebere – o pokládání otrávených návnad v naší volné přírodě. Je to téma, které mě jako milovníka zvířat i přírody zvedá ze židle, a proto jsem se rozhodl podívat se blíž na to, jak proti tomuto barbarství bojují ti nejpovolanější: speciálně vycvičení psi a jejich psovodi.

Možná jste o tom už slyšeli v krátkých zprávách, ale realita je mnohem mrazivější. V naší krajině se stále najdou tací, kteří mají pocit, že mají právo rozhodovat o životě a smrti. Kladou návnady napuštěné jedem, aby se zbavili dravců, lišek nebo kun, které jim „škodí“ na majetku. Jenže jed si nevybírá. Je mu jedno, jestli ho pozře vzácný orel mořský, srnka, nebo váš milovaný retrívr, který se na chvilku zaběhl do křoví. Je to zbabělý a krutý způsob, jak se vypořádat s přírodou, a přiznám se vám, že pro lidi, kteří tohle dělají, hledám slova pochopení jen velmi těžko.

Psí nos jako nejlepší detektor

Naštěstí existuje protiváha. Nejsou to žádné hi-tech přístroje ani armáda policistů, ale neuvěřitelný psí čich. V České republice fungují speciální jednotky psovodů, kteří se zaměřují právě na vyhledávání těchto otrávených pastí. Je to fascinující práce, která vyžaduje obrovskou trpělivost a vzájemnou důvěru mezi člověkem a zvířetem. Tito psi nejsou trénováni k tomu, aby návnadu přinesli – to by pro ně bylo fatální. Jsou cvičeni k tomu, aby ji našli a svým chováním psovodovi jasně naznačili: „Tady to je, raději se k tomu nepřibližuj.“

Když jsem měl možnost pozorovat takový trénink, uvědomil jsem si, jak neuvěřitelně náročné to je. Pes musí v obrovském prostoru plném různých pachů – od zvěře přes tlející listí až po houbaře – identifikovat specifickou chemickou látku. A to i v případě, že je návnada ukrytá hluboko v zemi nebo v hustém podrostu. Je to mravenčí práce, která vyžaduje hodiny a hodiny drilu, ale výsledek zachraňuje životy. Každá nalezená návnada znamená o jednu potenciální tragédii méně.

Neviditelný nepřítel jménem karbofuran

Nejčastějším strašákem v těchto případech bývá karbofuran. Je to látka, která je v Evropské unii už roky zakázaná, přesto se jí v různých garážích a stodolách stále povalují zásoby. Je to extrémně silný jed, který paralyzuje nervovou soustavu. Zvíře, které takovou návnadu pozře, umírá v bolestech a křečích. Co je ale ještě děsivější, je řetězová reakce. Otrávené zvíře se stává další návnadou pro mrchožrouty. Jeden kousek masa tak může vyvraždit celou rodinu dravců nebo několik generací místní fauny.

Při svých cestách po českých horách a lesích se často potkávám s lidmi, kteří mají k přírodě hluboký vztah. Většina z nás vnímá les jako chrám. Pak ale narazíte na příběh o tom, jak někdo záměrně políčil na dravce jen proto, že mu občas odnese slepici, a uvědomíte si, jak křehká je naše koexistence s divočinou. Psovodi, kteří tyto návnady hledají, jsou v první linii. Jejich práce není jen o hledání jedu, ale i o dokumentaci místa činu, aby pachatelé mohli být potrestáni. I když je dopadení travičů nesmírně obtížné, každé zdokumentované úmrtí zvířete zvyšuje šanci, že se ledy pohnou.

Jak můžeme pomoci my všichni

Možná si říkáte, co s tím můžeme dělat my, běžní návštěvníci lesa. Především musíme být všímaví. Pokud při procházce narazíte na podezřelý kus masa, mrtvé zvíře, které nemá viditelná zranění, nebo na několik uhynulých zvířat pohromadě, buďte na pozoru. Hlavně na nic nesahejte – některé jedy se mohou vstřebat i kůží. V takovém případě je nejlepší místo vyfotit, zaznamenat si GPS souřadnice a okamžitě kontaktovat policii nebo ochránce přírody.

Je to smutné, ale v dnešní době musíme být při venčení svých miláčků ostražitější než dřív. Ale nezoufejte, naši psí hrdinové a jejich psovodi dělají maximum pro to, aby naše lesy byly zase o něco bezpečnější. Je to běh na dlouhou trať, ale věřím, že díky osvětě a práci těchto specialistů se nám podaří toto neandrtálské chování z naší krajiny postupně vymýtit. Příroda si zaslouží naši úctu, ne jedy a pasti. A až se příště vydáte ven, vzpomeňte si na ty tiché strážce, kteří se svým nosem u země bojují za to, abychom se domů vraceli jen s hezkými zážitky a čistou hlavou.

Tento text vznikl jako zamyšlení nad důležitostí ochrany naší fauny a neuvěřitelnými schopnostmi psů, kteří nám v tom pomáhají. Buďme k sobě i k přírodě ohleduplní.