Krása mezi kabely: Proč teď všichni míří na střechy brazilských favel

Rio de Janeiro. Město, které vám buď vyrazí dech svou neuvěřitelnou energií, nebo vás trochu vyvede z míry svou syrovostí. Většina z nás má v hlavě ten klasický pohlednicový obrázek: majestátní socha Krista Spasitele, nekonečné křivky pláže Copacabana a lidé popíjející caipirinhu v rytmu samby. Jenže v poslední době se v mapách cestovatelů objevuje nový, poněkud nečekaný bod zájmu. Už to nejsou jen nablýskané bulváry čtvrti Ipanema, co láká objektivy fotoaparátů. Jsou to střechy favel, konkrétně té největší z nich, Rocinhi.

Vždycky mě fascinovalo, jak se mění naše vnímání toho, co je „krásné“ nebo „stojí za vidění“. Cestování už dávno není jen o návštěvě muzeí a historických památek. Hledáme autenticitu, chceme cítit tep skutečného života, a to i v místech, která byla ještě před pár lety pro běžného turistu tabu. Favely, ty hustě osídlené kopce s labyrintem uliček a nekonečným propletencem elektrických kabelů, byly dlouho symbolem sociálních rozdílů a nebezpečí. Dnes se ale stávají místem, kde se potkává syrová realita s neuvěřitelnou vynalézavostí místních obyvatel.

Když se střecha promění v nejlepší vyhlídku světa

Představte si, že se prodíráte úzkými uličkami, kde se sotva vyhnou dva lidé, nad hlavou vám visí chomáče drátů připomínající moderní umění a ze všech stran slyšíte směsici portugalštiny, motocyklů a hlasité hudby. A pak najednou vystoupáte po strmých schodech na jednu z teras a otevře se před vámi výhled, který vám vezme slova. Vidíte oceán, luxusní mrakodrapy v dálce a pod sebou ten barevný, pulzující chaos, který dává Riu jeho duši. Právě tento kontrast je to, co lidi táhne vzhůru.

Místní obyvatelé jsou neuvěřitelně podnikaví. Rychle pochopili, že to, co oni považují za běžnou součást svého domova – tedy fakt, že bydlí na kopci s výhledem na celé město – je pro zbytek světa unikátní zážitek. Mnohé střešní terasy se tak proměnily v improvizované kavárny, bary nebo prostě jen vyhlídkové plošiny. A není to jen o tom se podívat. V dnešní době, kdy sociální sítě vládnou světu, se z jedné konkrétní vyhlídky stal doslova celosvětový hit. Proč? Protože nabízí něco víc než jen statickou fotku.

Drony, kamery a honba za dokonalým záběrem

To, co začalo jako nenápadné posezení u kávy s výhledem, se vyvinulo v profesionální byznys se vzpomínkami. Na jedné z teras v Rocinhi totiž přišli s nápadem, který dokonale trefil potřeby moderního turisty. Nabízejí zde natáčení dronem. Představte si video, které začíná detailem na vaši tvář s drinkem v ruce a pak plynule odletí stovky metrů do dálky a výšky, aby ukázalo celou tu monumentální krásu Ria pod vámi. Je to filmový moment, který si dříve mohli dovolit jen režiséři s obrovským rozpočtem, a teď ho máte v telefonu za pár reálů.

Můžeme si o tom myslet, co chceme, můžeme debatovat o „turismu chudoby“, ale realita na místě je mnohem prostší a lidštější. Pro mnoho rodin ve favelách je tento zájem turistů cestou k lepšímu životu. Peníze, které návštěvníci utratí za vstup na terasu, za vodu nebo za ono video z dronu, zůstávají přímo v komunitě. Je to přímá podpora místních lidí, kteří vám na oplátku ukážou své město s hrdostí, jakou jinde neuvidíte. Nejsou to jen kulisy, je to jejich domov, o který se s vámi dělí.

Zážitek, který v hotelu na pláži nezažijete

Při jedné z mých cest jsem si uvědomil, že ty nejlepší momenty se neodehrávají v klimatizovaných halách, ale právě na takových místech. Sedíte na plastové židli, která má už nejlepší léta za sebou, pozorujete kluky, jak na sousední střeše pouštějí draky – což je v brazilských favelách mimochodem velká tradice – a cítíte ten zvláštní klid uprostřed vřavy. Je v tom něco hluboce upřímného. Nikdo si na nic nehraje. Výhled je stejně krásný pro milionáře i pro kluka, který tam právě zametá terasu.

Cestování nás má učit vidět svět z různých úhlů. A právě tyto vyhlídky v Rocinhi jsou k tomu ideální příležitostí. Nutí nás to přemýšlet o tom, jak blízko u sebe může být luxus a nedostatek, a jak relativní může být pojem „krásné bydlení“. Možná nemají mramorové koupelny, ale ten ranní pohled na probouzející se Rio, kdy se mlha líně převaluje přes kopce a slunce se odráží od hladiny Atlantiku, jim může závidět i majitel nejdražšího penthouse na pobřeží.

Pokud se někdy do Ria vydáte, zkuste se na chvíli vymanit z klasických turistických tras. Vydejte se tam, kde město skutečně tepe, kde jsou schody příliš strmé a lidé příliš hlasití. Najděte si svou terasu, objednejte si něco k pití a jen se dívejte. A pokud si u toho necháte nad hlavou proletět dron, aby vám ten moment zachytil, nikdo vás nebude soudit. Všichni tam totiž jsme ze stejného důvodu – chceme si odvézt kousek té nezkrotné brazilské energie, která se nejlépe nasává právě z výšky, mezi prádlem sušícím se na šňůrách a nekonečným nebem.