Konec nekonečného pózování: Proč luxusním hotelům došla trpělivost s lovci dokonalých fotek

Cestování mělo vždycky zvláštní kouzlo. Bývalo to o objevování neznámých zákoutí, nasávání atmosféry, ochutnávání nových jídel a občasném zastavení se v čase. Jenže v posledních letech se z mnoha nádherných míst staly spíše kulisy pro digitální divadlo. Možná jste to už sami zažili – sedíte v příjemné kavárně nebo restauraci s výhledem na moře, těšíte se na sklenku vína a vedle vás někdo dvacet minut aranžuje talíř s těstovinami, aby chytil ten správný úhel světla. Když jídlo konečně vyfotí, je studené a zážitek je pryč.

Hranice mezi tím, kdy si chceme uchovat hezkou vzpomínku, a okamžikem, kdy svým počínáním obtěžujeme všechny kolem, je někdy tenká. Na mnoha místech po celém světě ale tato hranice dávno padla. A není divu, že těm nejvybranějším podnikům pomalu dochází trpělivost. Fenomén sociálních sítí totiž proměnil pojem pohostinnosti v něco, co původní hosté přestávají poznávat.

Když se večeře změní v módní přehlídku

Představte si ikonický pětihvězdičkový resort na francouzské Riviéře. Místo, kam lidé po desetiletí jezdí za absolutním klidem, diskrétností a špičkovým servisem, za který neváhají zaplatit astronomické částky. Právě sem přichází nová generace návštěvníků, kteří si sice rezervují stůl na večeři, ale jejich hlavním cílem není gastronomický zážitek. Jejich plán je prostý: získat přístup do soukromých prostor hotelu, vytáhnout z tašky tři různé outfity a spustit maraton focení.

Koupelny se mění v improvizované šatny, mramorová schodiště v přehlídková mola a personál restaurace marně čeká, až si hosté vůbec objednají. Běžní hosté, kteří si zaplatili za tichý večer s výhledem na západ slunce, se rázem ocitají v pozadí cizích videí a pózujících těl s kruhovými světly. Není divu, že slavný Hotel du Cap-Eden-Roc nedávno řekl dost a rázně omezil focení ve svých prostorách. Pro mnohé to může znít jako zpátečnictví, ale ve skutečnosti jde o logickou obranu toho nejdůležitějšího, co luxusní podniky nabízejí – soukromí a pohody.

Ztráta autenticity na úkor iluze

Na svých cestách potkávám lidi s foťáky neustále a sám si rád udělám hezkou fotku na památku. Rozdíl je ale v záměru. Pamatuji si, jak jsem před lety seděl v malé rodinné taverně na řeckém ostrově. Západ slunce barvil oblohu do fialova, majitel přinesl čerstvé fíky a všichni jen tak seděli a mlčky se dívali. Dnes by u každého druhého stolu stál někdo se stativem a kontroloval, jestli má správný filtr. Jako bychom zapomněli, že skutečný luxus spočívá v přítomném okamžiku, ne v počtu srdíček na obrazovce.

Hoteliéři a majitelé restaurací se ocitli v paradoxní situaci. Na jednu stranu sociální sítě přinášejí obrovskou publicitu zadarmo. Na stranu druhou s sebou nesou daň v podobě hostů, kteří utratí minimum, ale chovají se, jako by jim patřil celý prostor. Navíc odrazují stálou, loajální klientelu, která si potrpí na klid a anonymitu.

Návrat k respektu a obyčejnému prožitku

Zákazy a restrikce, které postupně zavádějí prestižní hotely nejen ve Francii, ale i v Itálii nebo Japonsku, jsou vlastně osvěžující zprávou. Nastavují zrcadlo naší posedlosti dokumentovat všechno kolem na úkor skutečného prožívání. Vrací prostor těm, kteří si chtějí vychutnat skvělé jídlo, popovídat si s partnerem a vnímat atmosféru místa bez toho, aby jim někdo mával mobilem před očima.

Možná stojíme na začátku nové éry cestování. Éry, kde největším statusem nebude fotka u bazénu na útesu, ale schopnost odložit telefon do kapsy, zavřít oči a prostě jenom být.