Věci, o kterých v ordinaci mlčíme: Co se bojíme říct nahlas o svém těle?

Znáte ten zvláštní moment, kdy sedíte v čekárně gynekologie, v rukou držíte kartičku pojišťovny a v duchu si přehráváte jednu konkrétní větu? Větu, která vás trápí už týdny. Pak vezmete za kliku, usednete naproti lékaři a vteřinu předtím, než by měla zaznít, ji v tichosti spolknete. Místo toho odpovíte obvyklé: „Všechno je v pořádku, jen jdu na běžnou kontrolu.“

Je v tom zvláštní směs studu, strachu ze ztrapnění a možná i obava, že naše tělo nefunguje tak, jak by mělo. Jenže ordinace ženského lékaře by neměla být zkušebnou odvahy, ale bezpečným přístavem. Naše těla totiž neustále komunikují – a to, co často považujeme za trapné tajemství, bývá naprosto běžnou součástí ženského cyklu i života.

Pár otázek, které nejčastěji zůstávají nevyslovené

Když se o těchto věcech začneme bavit otevřeně – u sklenky vína s nejlepší kamarádkou nebo samy se sebou v tichu koupelny –, zjistíme, že v tom nejsme samy. Téměř každá z nás někdy řešila podobné pochybnosti.

„Proč to někdy při sexu bolí?“
Jedna z nejčastějších a zároveň nejvíc zraňujících bolestí. Často máme tendenci přesvědčovat samy sebe, že musíme zatnout zuby, že jde o naši nešikovnost, nedostatečné uvolnění nebo prostě daň za intimitu. Jenže bolest při milování není norma. Může jít o banální suchost spojenou s fází cyklu či stresem, ale také o endometriózu, napětí v pánevním dnu nebo skrytý zánět. Pokud cítíte nepohodlí, vaše tělo vám dává jasný signál. Zeptejte se na to. Lékař tu není od toho, aby hodnotil váš milostný život, ale aby vám pomohl cítit se ve svém těle dobře.

„Kýchla jsem si a uteklo mi pár kapek. Jsem na to moc mladá?“
Inkontinence je v naší společnosti stále ještě tabu, spojené s představou pokročilého stáří. Realita je ale mnohem pestřejší. Stresová inkontinence se může objevit po porodu, při náročném sportování, chronickém kašli, ale i v období dlouhodobého psychického přetížení, kdy nevědomky stahujeme břišní svaly a přetěžujeme pánevní dno. Pár kapek při smíchu nebo běhu neznamená selhání, ale volání svalů po jemné péči a fyzioterapii.

„Je normální, jak moje tělo voní?“
Reklamy nám léta podsouvají představu, že intimní partie mají vonět jako louka plná jasmínu. Pravda je taková, že zdravé tělo má svou specifickou, přirozenou vůni i běžný výtok, který se mění podle hormonální fáze měsíce. Pokud vůně nepálí, nesvědí a dramaticky se nemění v něco nepříjemně štiplavého, je to vaše tělo v celé své biologické moudrosti. Přehnané mytí parfémovanými gely navíc mikroflóře spíše škodí než prospívá.

„Kam zmizela moje chuť na intimitu?“
Libido není rovná přímka. Je to řeka, která má svá klidná i divoká období. Někdy chuť utlumí nová antikoncepce, rozkolísané hormony štítné žlázy, vyčerpání z péče o rodinu nebo jen prostý fakt, že jsme zapomněly odpočívat. Nemusíte v sobě dusit pocit, že s vámi „něco není v pořádku“. Úbytek touhy je běžný a často bývá prvním zrcadlem naší celkové únavy.

Až budete příště sedět v čekárně, zkuste se zhluboka nadechnout a položit ruku na břicho. Vaše tělo je vaším domovem pro celý život. Není dokonalé, občas stůně, občas překvapí, ale nikdy by nemělo být zdrojem studu. Položit tu „trapnou“ otázku není projevem slabosti, ale tou nejlaskavější péčí, kterou sobě samé můžete věnovat.