Konec jedné éry: Proč legendární GIMP po čtvrtstoletí opouští svůj starý formát

Pokud pracujete na Linuxu a občas potřebujete upravit fotku nebo vytvořit grafiku, pravděpodobně jste se setkali s GIMPem. Tento veterán open-source světa s námi táhne káru už od devadesátých let. A i když ho mnozí milují a jiní zatracují kvůli jeho specifickému uživatelskému rozhraní, jedno se mu upřít nedá – je to neúnavný dříč. Jenže i ten nejhouževnatější dříč občas narazí na limity své vlastní minulosti. Tou minulostí je v tomto případě formát souborů XCF, který vznikl v roce 1997 a dnes už jednoduše nestíhá tempo moderní doby.

Problém jménem XCF

Formát XCF byl navržen v době, kdy pevné disky měly kapacitu v jednotkách gigabajtů a operační paměť se počítala na megabajty. Ve své době šlo o skvělé řešení pro ukládání vrstev, kanálů a průhlednosti. Jenže svět digitální grafiky se dramaticky proměnil. Dnes pracujeme s obrovským rozlišením, nedestruktivními úpravami, vektorovými vrstvami a komplexními efekty, které vyžadují zcela jiný přístup k ukládání dat.

Současný formát XCF je v podstatě přímým odrazem vnitřní paměťové struktury GIMPu. To s sebou nese obrovskou nevýhodu: jakákoli zásadní změna v tom, jak program zpracovává data, může starý formát rozbít. Navíc postrádá moderní kompresní algoritmy a flexibilitu pro ukládání metadat. Pokud se pokusíte do XCF uložit masivní projekt s desítkami vrstev a inteligentními filtry, soubor nabbyde do obřích rozměrů a práce s ním se stane frustrující. Na rozdíl od proprietárních gigantů, kteří vás prostě donutí platit měsíční výpalné za cloudové úložiště, kde se tyto neoptimalizované soubory hromadí, se komunita kolem GIMPu rozhodla jít cestou skutečného inženýrského řešení.

Cesta k modernímu standardu

Vývojáři GIMPu proto začali pracovat na zcela novém projektovém formátu. Nejde o pouhou kosmetickou úpravu, ale o kompletní redesign toho, jak aplikace ukládá rozpracovanou práci. Cílem je vytvořit robustní, rozšiřitelný a hlavně rychlý formát, který bude připraven na éru plně nedestruktivních úprav, jež se v GIMPu pomalu ale jistě stávají realitou.

Nový formát by měl být založen na moderních standardech. Mezi hlavní přínosy patří:

• Efektivnější komprese: Výrazné zmenšení velikosti souborů bez ztráty kvality či rychlosti načítání.
• Rozšiřitelnost: Snadné přidávání nových funkcí (jako jsou vektorové tvary nebo textové efekty) bez nutnosti měnit celou strukturu souboru.
• Lepší zpětná kompatibilita: Oddělení vnitřní struktury programu od samotného souborového formátu zajistí, že projekty otevřete i v budoucích verzích bez strachu z poškození dat.

Zatímco ve světě komerčního softwaru jsme často svědky toho, jak firmy mění formáty souborů jen proto, aby uživatele odřízly od starších verzí a donutily je k upgradu nebo předplatnému, open-source komunita na to jde z opačného konce. Nový formát vzniká transparentně, s ohledem na dlouhodobou udržitelnost a svobodu uživatelů. Je to fascinující ukázka toho, jak hnutí svobodného softwaru dokáže evolučně růst a řešit technický dluh, aniž by přitom obětovalo své základní hodnoty.