Kde se v létě nespálit a konečně se pořádně nadechnout

Léto už dávno není jen o tom, že se člověk sbalí a odjede se na týden či dva „péct“ k moři, kde je největším adrenalinem souboj o lehátko u bazénu. V posledních letech si čím dál víc mých přátel i známých uvědomuje, že betonová džungle rozpáleného města v kombinaci s tropickými nocemi není to pravé ořechové pro skutečný odpočinek. Fenomén takzvaných „coolcations“, tedy dovolených za ochlazením, nabírá na obrátkách a já se tomu vůbec nedivím. Existuje totiž jedno místo, které je pro tenhle únik naprosto stvořené, a tím je rakouské Salcbursko.

Když se řekne Alpy, spousta lidí si představí buď zimní lyžovačku, nebo náročné horolezecké výstupy, kde potíte krev. Ale Salcbursko v létě, to je úplně jiná písnička. Je to krajina, která vypadá, jako by ji někdo namaloval v záchvatu až kýčovitého optimismu. Šťavnatě zelené louky, které voní po bylinkách, krávy, co se na vás líně dívají, jako byste byli první lidé, které ten den vidí, a vzduch, který je tak čistý, že máte pocit, jako byste si právě vyčistili plíce zevnitř. Je to místo, kde se zastaví čas, a vy se konečně přestanete dívat na displej telefonu, protože realita kolem vás je prostě zajímavější.

Hory jako lék na rozpálený asfalt

Moje první cesta za horským osvěžením začala vlastně náhodou, když jsem měl už dost toho, jak se mi v Praze v srpnu lepí boty k chodníku. Vyrazil jsem směrem na jih s jedinou vizí: najít místo, kde nebudu muset mít puštěnou klimatizaci na plný výkon. A našel jsem ho na vysokohorských pastvinách. Ten pocit, když vystoupíte z auta nebo z lanovky v nadmořské výšce kolem dvou tisíc metrů, je nepopsatelný. Teplota klesne o příjemných deset stupňů, pofukuje svěží vítr a vy se poprvé po dlouhé době zhluboka nadechnete bez toho, aby vás pálilo v nose.

Salcbursko je v tomto ohledu unikátní svou hustotou horských chat a pastvin, kterým se tady říká Almen. Je jich tu přes osmnáct set, což z regionu dělá evropskou špičku. Nejsou to ale jen nějaké boudy na nářadí. Jsou to živoucí místa, kde se hospodaří, kde se vyrábí sýr a kde vás přivítají s otevřenou náručí. Pro mě osobně je největším relaxem prostě jen tak jít po stezce, která se klikatí mezi modříny, a občas se zastavit u potoka, který má tak ledovou vodu, že v ní neudržíte ruku déle než deset sekund. To je to pravé letní osvěžení, které žádná zmrzlina nenahradí.

Cesta za zvukem kravských zvonců

Pokud se rozhodnete prozkoumat takzvanou Cestu horských pastvin (Almenweg), čeká vás zážitek, který útočí na všechny smysly. Zapomeňte na sluchátka v uších. Tady je soundtrackem cinkání kravských zvonců, šumění větru v trávě a občasné hvízdnutí sviště, který vás pozoruje z bezpečné vzdálenosti. Je to neuvěřitelně uklidňující. Člověk si uvědomí, jak moc mu tenhle přirozený klid v běžném životě chybí.

• Pěší turistika: Trasy jsou tu pro každého – od rodin s kočárky až po zdatné turisty, kteří chtějí zdolat vrcholy.
• Křišťálová jezera: Wolfgangsee nebo Fuschlsee nabízejí vodu tak čistou, že byste se z ní skoro nebáli napít.
• Lokální gastronomie: Domácí chleba se špekem nebo čerstvě stloukané máslo chutnají ve výšce 1500 metrů prostě líp.

A když už mluvíme o jídle, to je kapitola sama o sobě. Na horských chatách nikdo neřeší kalorie. Po pár kilometrech v nohách si člověk bez výčitek dopřeje trhanec (Kaiserschmarrn) s jablečným pyré. Je to poctivé, upřímné jídlo, které dělají lidé, co tam nahoře tráví celé léto. Často narazíte na hospodáře, kteří vám s hrdostí ukážou svůj sklep se sýry. Žádný marketing, žádné pozlátko, jen tvrdá práce a úcta k tradici. Právě tahle lidskost a absence přetvářky mě na horách baví nejvíc. Nikdo se tu na nic nehraje, protože hory vám stejně dřív nebo později ukážou, kdo jste.

Když je voda víc než jen bazén

Samozřejmě, že léto bez koupání by nebylo léto. Ale zapomeňte na chlorovanou vodu v aquaparcích. Salcburská jezera jsou jiný svět. Takové Wolfgangsee je obklopené horami, které se zrcadlí na jeho hladině, a voda má barvu, kterou byste čekali spíš někde v Karibiku, jen je o poznání osvěžující. Pro mě je ideální den kombinace dopoledního výšlapu a odpoledního svalení se k jezeru. Ta chvíle, kdy skočíte do vody, která má sice jen kolem dvaceti stupňů, ale po túře působí jako živá voda, je naprostý vrchol blaha.

Často se mě lidé ptají, jestli se v horách nenudím, když tam není ten „klasický“ turistický ruch. Odpovídám, že nuda je stav mysli. V Salcbursku můžete jeden den jezdit na horském kole, druhý den zkoušet paddleboard na jezeře a třetí den prostě jen ležet v trávě a pozorovat mraky. Je to o svobodě volby. A co je nejlepší? Večer, když se vracíte do údolí nebo usínáte v chatě na kopci, nepotřebujete větrák. Stačí otevřít okno a nechat dovnitř proudit ten studený horský vzduch, po kterém se spí jako v bavlnce.

Pokud tedy letos váháte, jestli se znovu vydat na jih za úmorným horkem, zkuste změnu. Sbalte si pohorky, jednu teplejší mikinu (protože hory umí překvapit) a vyrazte směrem k pastvinám. Možná zjistíte, že to nejlepší letní osvěžení nečeká v lednici s nápoji, ale na konci jedné prašné cesty kdesi v rakouských Alpách, kde jedinou starostí je, jestli si dát k večeři sýrové špecle, nebo raději domácí štrúdl.