Investice do důstojného stáří aneb proč v Rybitví zmizí dvě stě milionů

Přiznejme si to narovinu – o léčebnách dlouhodobě nemocných (LDN) se nikomu z nás nechce moc přemýšlet, natož o nich psát nebo v nich nedejbože trávit čas. Je to tak trochu „neviditelná“ část našeho zdravotnictví, o které mluvíme, až když už opravdu musíme. Jenže demografie je neúprosná věda a ta nám říká, že těch, kteří budou tyto služby potřebovat, bude jen přibývat. Proto mě zaujala zpráva, že se v Rybitví chystá masivní investice za dvě stě milionů korun. Jako někdo, kdo rád rozebírá věci do posledního šroubku, jsem se na tenhle projekt podíval optikou praktika.

Demografický náraz do zdi

Než se dostaneme k samotným cihlám a maltě v Rybitví, je potřeba si uvědomit širší kontext. Naše společnost stárne. To není žádné marketingové strašení, ale fakt, který vidíme v každé statistice. Kapacity pro následnou péči jsou dlouhodobě na hraně a často i za ní. Pokud se dnes podíváte na stav některých zařízení tohoto typu, zjistíte, že se v nich čas zastavil někdy v hlubokých devadesátkách, v horším případě v sedmdesátkách. Investovat do těchto prostor není luxus, je to nutnost, abychom se jako společnost nemuseli stydět za to, jak se chováme k lidem na sklonku jejich sil.

Pardubický kraj se teď rozhodl do toho „říznout“ a modernizovat právě Rybitví. Plán je jasný: přistavět, zrekonstruovat a hlavně navýšit kapacitu o 35 lůžek. Možná si říkáte, že 35 lůžek za 200 milionů zní jako pořádně drahý špás. Když si to vydělíte, vyjde vám přes pět a půl milionu na jedno lůžko. Jenže takhle jednoduchá ta matematika ve zdravotnictví bohužel není. Neplatíte jen za postel, platíte za celý ten technologický a logistický kolos, který za tím stojí.

Proč to stojí tolik, co to stojí

Jako člověk, co se občas rýpe v technických specifikacích, vím, že postavit pokoj v LDN není to samé jako vymalovat ložnici u vás v bytě. Máme tu specifické požadavky na rozvody kyslíku, signalizační systémy, bezbariérovost, která musí být absolutní, a hlavně statiku a požární bezpečnost, která je u lůžkových zařízení extrémně přísná. V Rybitví nejde jen o „přilepení“ pár pokojů k existující budově. Jde o komplexní modernizaci, která musí zahrnovat i zázemí pro personál, sklady zdravotnického materiálu a moderní rehabilitační prostory.

Praktický dopad na region

Těch 35 nových lůžek v Rybitví je pro Pardubicko docela zásadní věc. Aktuálně je situace taková, že pokud potřebujete umístit příbuzného do následné péče, často čekáte týdny nebo musíte hledat zařízení desítky kilometrů daleko. Navýšení kapacity znamená, že se zkrátí doba, kdy pacienti zbytečně blokují akutní lůžka v nemocnicích, což je ekonomicky i lidsky nesmysl. Nemocnice má léčit akutní stavy, LDN má poskytovat prostor pro stabilizaci a důstojné dožití nebo doléčení.

Jako tester se vždycky ptám: „A funguje to v praxi?“ V tomto případě bude odpověď záviset na tom, jak se podaří vysoutěžit dodavatele a jak se pohlídá kvalita provedení. Sto let staré zdi v kombinaci s moderními technologiemi jsou vždycky oříšek. Doufám, že se v Rybitví nepůjde cestou nejlevnější nabídky, která se po třech letech začne sypat, ale že se vsadí na robustní řešení. Ostatně, jde o naše peníze z daní a o naše budoucí postele.

Pohled pod povrch marketingových slibů

Hejtmanství se samozřejmě rádo pochlubí velkou investicí. Je to politicky vděčné téma. Ale jako skeptik musím dodat, že samotné zdi a postele nikoho nevyléčí. Ten největší problém, který v Rybitví (a v celém českém zdravotnictví) budeme řešit, nejsou peníze na beton, ale lidé. Můžeme mít sebelepší lůžko za půl milionu, ale pokud u něj nebude mít kdo stát, je to jen drahý kus nábytku. Rekonstrukce by tedy měla jít ruku v ruce se zlepšením pracovních podmínek pro sestry a ošetřovatele, aby se v novém prostředí cítili dobře i oni.

Zatím to vypadá, že projekt v Rybitví má hlavu a patu. Výběrové řízení na dodavatele ukáže, jaká je realita trhu a jestli se do těch 200 milionů podaří všechno smysluplně vměstnat. Budu to sledovat, protože tohle není jen o jedné budově u Pardubic. Je to lakmusový papírek toho, jak moc vážně to s tou „důstojností stáří“ vlastně myslíme. Pokud se to povede, bude Rybitví ukázkou toho, že i v LDN se dá žít, nejen přežívat. A to je cíl, pod který se klidně podepíšu, i když si o efektivitě státních zakázek obvykle myslím své.