Co si dnes vezmu na sebe aneb hledání klidu v šatníku

Každé ráno začíná víceméně stejně. Ozve se tiché cupitání malých nožek, pak zašeptání, které se rychle mění v hlasitý požadavek o snídani, a kolotoč se rozjíždí. Mezi chystáním svačin, hledáním ztracených hraček a vařením čaje mi často zbývá jen pár minut na sebe sama. A právě v té chvíli stojím před skříní. Je to okamžik, kdy se rozhoduji, jak se dnes postavím světu.

Dřív jsem módu vnímala jako něco vnějšího – jako způsob, jak zapůsobit na ostatní nebo jak splnit nějaká nepsaná pravidla. Dnes, když jsem mámou, se můj pohled změnil. Oblečení se pro mě stalo tichým přístavem. Když je venku i uvnitř mě příliš mnoho hluku, potřebuji, aby moje oblečení bylo klidné. Nedávno mě inspiroval koncept sledování vlastního šatníku v průběhu jednoho týdne. Ne z pohledu módních trendů, ale z pohledu toho, jak se v jednotlivých kouscích cítíme.

Sedm dní, jedno tělo a pár kousků látky

Když se podívám na svůj typický týden, vidím v něm jasný vzorec. Moje oblečení kopíruje mou vnitřní krajinu. Jsou dny, kdy potřebuji pevnost, a dny, kdy toužím po měkkosti.

• Dny plné úkolů: Když mě čeká běhání po úřadech, nákupy a dětský lékař, sahám po své „zbroji“. Dobře padnoucí tmavé džíny, jednoduché tričko a strukturované sako. Tento outfit mi dodává pocit, že mám věci pod kontrolou, i když se uvnitř cítím nejistá.
• Dny pro ticho: Když jsme s dětmi doma nebo jdeme jen na pomalou procházku do lesa, volím měkké materiály. Volný vlněný svetr, který mě objímá jako teplá deka, a pohodlné kalhoty. V takové dny nepotřebuji nikomu nic dokazovat.
• Dny, kdy chci být sama sebou: Občas, když mám tu vzácnou hodinu jen pro sebe, si vezmu šaty. Ne kvůli slavnostní příležitosti, ale prostě proto, abych si připomněla, že jsem stále ženou, nejen mámou a organizátorkou domácnosti.

Tento přístup mi pomohl pochopit, že ranní oblékání nemusí být dalším bodem na nekonečném seznamu úkolů, který mě stresuje. Může to být malý, vědomý rituál.

Jak si zjednodušit ráno a najít klid

Pokud se také občas cítíte ztracená v záplavě oblečení a přitom máte pocit, že nemáte co na sebe, možná vám pomůže několik drobných kroků, které zachránily mou mysl před ranním kolapsem.

Zkuste si na chvíli sednout ke své skříni a vyřadit vše, co vás škrtí, kouše nebo ve vás vyvolává pocity viny, že už nemáte stejnou postavu jako před lety. Naše těla se mění a zaslouží si laskavost. Nechme si v šatníku jen ty věci, které nás podporují tady a teď. Pomáhá také připravit si oblečení večer předem – ne jako povinnost, ale jako dárek pro své budoucí, ranní já, které bude mít o jednu starost méně.

Oblečení je naše druhá kůže. Když ji zjednodušíme, uleví se i naší duši. Jak se dnes ve svém oblečení cítíte vy? Pomáhá vám vaše ranní volba najít klid, nebo je to spíše zdroj stresu? Někdy stačí jen malá změna, abychom se ve svém dni cítili o něco více doma.