Konec jednoho snu o lehkém prohlížeči: Orion na Linuxu končí dřív, než doopravdy začal

Když se dnes podíváte na nabídku webových prohlížečů pro Linux, pravděpodobně vás přepadne mírná klaustrofobie. Žijeme v době téměř absolutní nadvlády vykreslovacího jádra Chromium, kterému statečně, leč osamoceně, vzdoruje Gecko v podání Firefoxu. Každý pokus přinést do tohoto duopolu čerstvý vítr proto v naší komunitě vyvolává vlnu upřímného nadšení. O to trpčí je pak probuzení, když nadějný projekt narazí na tvrdou realitu dřív, než stihne opustit fázi testování.

Přesně to se nyní stalo s linuxovou verzí prohlížeče Orion. Projekt, za kterým stojí tvůrci vyhledávače Kagi, sliboval téměř ideální kombinaci vlastností: moderní WebKit pod kapotou, rychlost, podporu doplňků z Chromu i Firefoxu a nativní grafické rozhraní GTK. Vypadalo to jako perfektní alternativa pro každého, kdo chtěl lehký nástroj bez nánosů telemetrie a korporátního balastu. Po několika měsících od spuštění veřejné bety je však všem nadějím konec. Vývoj byl oficiálně zastaven.

Proč jsme v Orion vůbec vkládali tolik nadějí

Na papíře zněl Orion téměř pohádkově. Linuxový desktop dlouhodobě postrádá moderní prohlížeč postavený na WebKitu, který by byl skutečně použitelný pro každodenní práci na dnešním komplikovaném webu. Nativní Epiphany (GNOME Web) sice dělá obrovské pokroky, ale na dynamických aplikacích a bez široké nabídky rozšíření často naráží na limity. Orion chtěl tuto mezeru zaplnit.

Navíc přislíbil nativní integraci do prostředí Linuxu prostřednictvím GTK, což rozsvítilo oči všem příznivcům čistého designu a minimální systémové zátěže. První sestavení ukazovala, že autoři to myslí vážně – rychlost načítání byla fascinující a systémové nároky ve srovnání s paměťovými nenasytové z rodiny Chromium působily jako balzám na duši. Jenže dostat prohlížeč z funkčního prototypu do podoby stabilního pracovního nástroje je na Linuxu mimořádně nevděčný úkol.

Skrytá past proprietárního přístupu

Orion původně vznikl jako aplikace pro macOS, postavená na míru technologiím od Applu. Přenos takového softwaru na Linux představuje technickou noční můru. WebKit na macOS není tentýž WebKit jako WebKitGTK na Linuxu. Liší se správa multimédií, hardwarová akcelerace i zacházení s pamětí. Pokud navíc vyvíjíte uzavřený kód, sedíte v koutě sami s celou tou horou technického dluhu.

A právě tady se ukázal zásadní kámen úrazu. Tým Kagi narazil na prostou matematiku. Linuxový desktop je fragmentovaný, náročný na údržbu a komunita uživatelů neodpouští chyby. Udržovat paritu funkcí mezi verzí pro macOS a Linuxem se ukázalo jako příliš velké sousto pro menší komerční tým:

• Rozdíly mezi grafickými servery X11 a Wayland vyžadují neustálé ladění kompatibility.
• Implementace sandboxingu a bezpečnostních standardů na Linuxu funguje zcela odlišně než na Apple systémech.
• Emulace doplňků třetích stran v prostředí WebKitGTK narážela na hluboké architektonické limity.

Když se ukázalo, že dotažení linuxové verze do produkční kvality by spolykalo neúměrné množství zdrojů, padlo manažerské rozhodnutí zatáhnout za záchrannou brzdu.

Tvrdá lekce pro svobodný desktop

Tento příběh nese jedno důležité ponaučení, které v naší komunitě známe už desítky let: proprietární software se na Linuxu málokdy udrží jen z dobré vůle komerční firmy. Pokud projekt není plně otevřený a nestojí na principech svobodného softwaru, komunita nemůže pomoci. Nemůže převzít údržbu složitých knihoven, opravovat chyby ve volném čase ani posouvat kód kupředu ve chvíli, kdy firma změní své priority.

Kagi si zaslouží uznání alespoň za to, že to zkusili, a za otevřené přiznání, že na projekt jednoduše nestačí síly. Pro nás, uživatele GNU/Linuxu, je to však další připomínka reality. Místo čekání na spasitele z proprietárního světa uděláme lépe, když svou energii i finanční podporu napřeme do projektů, které skutečně sdílejí naše hodnoty – ať už jde o další optimalizace Firefoxu, nebo o trpělivou práci komunity na GNOME Webu.