Proč Ubuntu konečně odděluje firmware pro stará a nová jádra

Každý, kdo někdy spravoval linuxový server nebo prostě jen chtěl pracovní stanici, která se po ranní kávě probudí ve stejném stavu, v jakém večer usnula, zná kouzlo distribucí s dlouhodobou podporou. V ideálním světě nainstalujete systém, vyladíte konfiguraci a dalších pět let se staráte výhradně o bezpečnostní záplaty. Jenže svět hardwaru kolem nás nestojí na místě a výrobci křemíku chrlí nové revize čipů tempem, kterému běžný uživatel sotva stačí.

Tady přichází na scénu věčné balancování mezi stabilitou a schopností rozjet moderní železo. V rodině Ubuntu se tento rébus léta řeší pomocí mechanismu HWE (Hardware Enablement). Zjednodušeně řečeno: chcete-li maximální konzervatismus, zůstanete na původním obecném jádře (GA), se kterým daná verze vyšla. Potřebujete-li novější funkce či podporu pro čerstvě koupený notebook, sáhnete po novějším jádře backportovaném z mezivydání. Tato symbióza fungovala překvapivě hladce – tedy až do chvíle, kdy do hry vstoupil neprůhledný svět binárních proprietárních blobů známý jako balík linux-firmware.

Když novější mikrokód ublíží starému jádru

Jako příznivci svobodného softwaru se na uzavřený firmware díváme s lehkým povzdechem. V čistém světě podle principů hnutí GNU by veškerý kód běžící v čipech našich počítačů byl otevřený, auditovatelný a svobodný. Realita všedního dne nás však staví před pragmatický kompromis – bez těchto uzavřených kousků kódu od výrobců by moderní Wi-Fi adaptéry, grafické karty nebo správa napájení zůstaly jen němými kusy drahého křemíku.

A právě tady vznikalo skryté tření. Zatímco jádro jste si mohli na svém LTS systému snadno zmrazit v čase, balíček s firmwarem se aktualizoval plošně pro všechny. Výrobci hardwaru pochopitelně testují svůj nový mikrokód primárně s čerstvými jádry. Čas od času se tak stalo, že nová verze firmwaru počítala s vlastnostmi či opravami, které starší LTS jádro prostě nemělo. Výsledkem byly občasné tiché regrese: přestala fungovat síťová karta, uspávání přestalo spolehlivě probouzet stroj nebo se zhoršila výdrž na baterii. Konzervativní uživatel byl paradoxně potrestán za to, že chtěl stabilitu.

Elegantní rozdělení záchranných lan

Vývojáři Canonicalu se proto odhodlali k logickému kroku a chystají zavedení samostatného balíčku linux-firmware-hwe. Princip řešení je v jádru přímočarý: základní balík firmwaru zůstane pevně svázaný s původním jádrem vydání. Bude zmrazený, konzervativní a změny v něm proběhnou jen v případě nutných bezpečnostních záplat nebo kritických chyb, které přímo ohrožují běh starších systémů.

Naopak uživatelé, kteří se dobrovolně vydají cestou novějších HWE jader – ať už pro získání vyššího výkonu v moderních grafických kartách, nebo kvůli novým procesorům –, automaticky sáhnou po balíčku s přívlastkem HWE. Ten bude sledovat upstream a přinášet nejčerstvější mikrokód tak, jak si to moderní jádra žádají.

Nejde o žádnou revoluci ani o téma, které by plnilo titulky technologických médií velkým křikem. Je to ale přesně ten typ tichého, precizního inženýrství, který dělá z otevřených systémů spolehlivou platformu. Vnímavost vůči potřebám konzervativních správců i technologických nadšenců ukazuje, že pragmatické komunitní uvažování dokáže vyřešit i ty nejzamotanější kompromisy moderního hardwaru.