Jak si domů pustit trochu pařížského vzduchu a klidu

Sedím u stolu, v jedné ruce studený čaj a druhou nohou nevědomky posouvám zatoulanou kostku lega. Venku prší a z dětského pokoje se ozývá tlumený smích, který se každou chvíli může změnit v pláč. V takových chvílích občas utíkám k fotkám cizích domovů. Nedávno mě okouzlil příběh jedné operní pěvkyně, která žije se svou rodinou v Paříži. Její byt je plný světla, starých parket a hudby. Ale to, co mě zasáhlo nejvíc, nebyl design. Byla to věta, kterou pronesla – že ji vždycky překvapuje, jak svobodná se ve svém bytě cítí.

Svoboda. Slovo, které mi v kontextu mateřství a neustálého koloběhu úklidu někdy zní skoro cize. Jak můžeme cítit svobodu v prostoru, který sdílíme s dětmi, kde se neustále hromadí věci a kde je ticho vzácným hostem? Možná to není o tom, kolik metrů čtverečních máme nebo zda z okna vidíme Eiffelovu věž. Možná je to o vnitřním nastavení a o tom, jak dovolíme domovu dýchat.

Kouzlo neobyčejného domova

Když se podíváme na domovy lidí, kteří se věnují umění – jako je právě zpěv nebo malování –, často v nich vidíme jakousi lehkost. Není to tím, že by tam byl dokonalý pořádek. Spíše tam chybí strach z nedokonalosti. Na stole leží rozečtená kniha, na zemi hudební nástroj, na stěně visí obrázek od dítěte hned vedle cenného obrazu. Je to živoucí organismus.

My mámy máme často tendenci domov neustále organizovat a škatulkovat. Chceme mít vše pod kontrolou, protože vnější pořádek nám dodává pocit vnitřního klidu. Jenže v tom neustálém uklízení hraček a rovnání polštářů se někdy vytrácí život sám. Pařížský styl bydlení nás učí opaku – nechat věci plynout. Dovolit starému stolu, aby měl škrábance, a nechat světlo, aby dopadalo na prachové částice tančící ve vzduchu bez toho, aniž bychom okamžitě běžely pro prachovku.

Malé kroky k osobní svobodě

Jak tedy přenést trochu té umělecké, svobodné atmosféry do našich všedních dnů? Nemusíme hned měnit nábytek. Stačí drobné změny v tom, jak svůj prostor vnímáme a jak s ním pracujeme. Zde je několik rituálů, které pomáhají mně najít klid v duši:

• Vytvořte si ostrov ticha: Stačí jedno křeslo, jeden roh stolu, kde nebude žádná dětská věc. Místo, které patří jen vám a vašim myšlenkám, i kdyby to mělo být jen na deset minut denně.
• Pusťte domů zvuk: Hudba naplňuje prostor životem. Co naplňuje ten váš? Zkuste místo televize pustit tichou instrumentální hudbu, zvuky lesa nebo prostě jen otevřete okno dokořán a poslouchejte šum ulice. Zvuk dokáže okamžitě změnit energii místnosti.
• Osvoboďte se od dokonalosti: Zkuste jeden večer neuklidit hračky. Prostě je obejděte, sedněte si na pohovku a sledujte, co to s vámi dělá. Je ten neklid opravdu v tom nepořádku, nebo ve vaší hlavě?

Když se dívám na svůj stůl s nedopitým čajem, uvědomuji si, že svoboda není absence chaosu. Je to schopnost najít v tom chaosu krásu. Možná, že i můj byt, s tou zatoulanou kostkou lega a šmouhou na okně, má svou vlastní, neopakovatelnou melodii. Jen se musím zastavit a začít ji vnímat.

Jaká místa ve vašem domově vám přinášejí největší pocit svobody? A co byste mohly propustit, abyste měly více prostoru pro sebe?