Svoboda, která se umí bránit: Onlyoffice 9.4 a lekce z licencování

Když se řekne kancelářský balík, většina uživatelů si dnes vybaví předplacené služby v cloudu, které jim nepatří, nebo těžkopádné molochy, které se snaží napodobit standardy z Redmondu. Svět otevřeného softwaru má ale své vlastní hrdiny. Jedním z nich je Onlyoffice, projekt, který dlouhodobě dokazuje, že i v prohlížeči lze mít profesionální editor, co se nerozsype při prvním složitějším tabulkovém vzorci. Jenže v komunitě open source nejde jen o kód. Jde o pravidla hry – o to, kdo smí co sdílet a za jakých podmínek. Verze 9.4, která právě spatřila světlo světa, je toho jasným důkazem.

Onlyoffice ušel od svých začátků kus cesty. Pro nás, kteří nedáme dopustit na Linux a čisté standardy, je to často první volba, když potřebujeme stoprocentní kompatibilitu s formáty docx nebo xlsx, aniž bychom museli krmit proprietární ekosystémy. Nová verze 9.4 přichází s řadou drobných vylepšení, která potěší každého, kdo tráví dny v tabulkách nebo psaním dokumentace. Je to rychlejší, stabilnější a zase o kousek uhlazenější. Ale to nejzajímavější se tentokrát neodehrálo v kódu pro vykreslování písma, ale v právním zápatí projektu.

Nová verze a staré křivdy

Vydání verze 9.4 přichází v době, kdy se v komunitě řeší nepříjemný rozkol. Onlyoffice se totiž rozhodl přitvrdit v oblasti licencování. Pokud sledujete dění v open source, nejspíš vám neuniklo, že partnerství s Nextcloudem, které trvalo osm let, narazilo na ledovou keru. Jádrem pudla je projekt Euro-Office – fork, který podle tvůrců Onlyoffice porušuje principy licence AGPLv3. Pro nezaujatého pozorovatele to může vypadat jako bouře ve sklenici vody, ale pro nás, kteří věříme v hnutí GNU, je to zásadní spor o to, jak chránit plody komunitní práce před korporátním parazitováním.

Onlyoffice 9.4 proto přichází s jasným vzkazem: naše svoboda není zadarmo a nehodláme ji nechat zneužívat k budování uzavřených řešení pod jinou nálepkou. Přechod na striktnější výklad FOSS licence je reakcí na snahy o „přebalování“ otevřeného kódu bez adekvátního přispění zpět původním autorům. Je to v podstatě obranný mechanismus proti modernímu fenoménu, kdy se firmy snaží vyhnout povinnostem, které plynou z copyleftu, zatímco si užívají jeho výhod.

Proč na licenci záleží víc než na funkcích

Možná si říkáte, že jako běžného uživatele vás nějaká AGPLv3 nemusí trápit. Opak je pravdou. Licence je to, co zaručuje, že software, na který spoléháte, tu bude i zítra a že se z něj nestane další „vendor lock-in“ past. Když Onlyoffice prosazuje přísnější pravidla, chrání tím celý ekosystém. Brání tomu, aby se z otevřeného projektu stal jen levný základ pro něčí proprietární nadstavbu, ke které už nedostanete zdrojové kódy.

V technické rovině verze 9.4 samozřejmě nezahálí. Optimalizace výkonu při práci s velkými soubory je znát, zejména pokud Onlyoffice provozujete na vlastním serveru. Vylepšené rozhraní pro spolupráci v reálném čase zase o něco více stahuje náskok cloudových gigantů. Je osvěžující vidět, že i bez miliardových rozpočtů lze vytvořit nástroj, který je funkční, estetický a především – náš. Patří komunitě, ne akcionářům, kteří by zítra mohli rozhodnout, že vaše data jsou jejich majetkem.

Je důležité si uvědomit, že open source není jen o tom mít věci „zdarma“. Je to o zodpovědnosti. Onlyoffice touto verzí ukazuje, že se nebojí jít do konfliktu, pokud jde o principy. A to je mi sympatické. Raději budu používat software od někoho, kdo si stojí za svou licencí, než od korporace, která mění podmínky užití podle toho, jak se zrovna vyspí její právní oddělení.

Nová verze tedy není jen o opravách chyb v tabulkovém procesoru. Je to politické prohlášení v digitálním prostoru. Onlyoffice 9.4 nám připomíná, že otevřenost vyžaduje ostražitost. Pokud chceme mít kvalitní nástroje, které respektují naši digitální suverenitu, musíme podporovat ty, kteří se nebojí vytyčit hranice. A pokud to znamená konec jednoho dlouholetého partnerství ve jménu čistoty licence, pak je to cena, kterou stojí za to zaplatit.