Hra na digitální suverenitu aneb Proč nový evropský kancl nahrává Redmondu

Myšlenka digitální suverenity zní skvěle. Evropa se už roky snaží vymanit ze závislosti na amerických technologických obrech a vybudovat si vlastní, nezávislou infrastrukturu. V oblasti kancelářských balíků to ale dlouho vypadalo jako předem prohraná bitva. Většina úřadů i firem stále automaticky platí licence za Microsoft 365, protože „přece všichni posílají dokumenty ve Wordu“. Když se proto objeví nový projekt, který hrdě hlásá, že přináší skutečně otevřenou a suverénní evropskou alternativu, srdce každého příznivce open source by mělo zaplesat. Jenže realita bývá složitější – a někdy i trochu ironická.

Když se nezávislost staví na cizích základech

Nedávné spuštění stabilní verze nového balíku Euro-Office mělo být oslavou evropské technologické nezávislosti. Místo potlesku se ale nováček dočkal ostré kritiky od zavedených matadorů z The Document Foundation, kteří stojí za populárním LibreOffice. Ti bez obalu označili Euro-Office za de facto spojence Microsoftu. Proč tolik žluči kvůli jednomu novému softwaru? Jádro pudla neleží v kódu jako takovém, ale v tom, jaké standardy a formáty tento projekt prosazuje.

Euro-Office se totiž rozhodl postavit svou kompatibilitu a fungování primárně na formátech OOXML – tedy známých příponách jako .docx, .xlsx a .pptx. Tyto formáty sice Microsoft před lety protlačil jako mezinárodní standard, ale každý, kdo se někdy pokusil otevřít složitější tabulku mimo Excel, ví, že jejich implementace v podání Microsoftu je plná proprietárních pastí. Skutečně otevřeným a nezávislým standardem je přitom ODF (Open Document Format), který využívá právě LibreOffice.

Past jménem kompatibilita

Propagovat produkt jako „suverénní evropskou alternativu“ a přitom postavit jeho základy na formátu, který plně kontroluje jedna soukromá americká korporace, je přinejmenším úsměvné. Je to jako stavět nezávislou železnici, ale rozchod kolejí přizpůsobit výhradně lokomotivám vašeho největšího konkurenta, od kterého si je pak musíte pronajímat.

The Document Foundation správně poukazuje na to, že pokud Evropa rezignuje na prosazování skutečně otevřeného standardu ODF a přijme OOXML jako normu, dobrovolně se vzdává své digitální svobody. Euro-Office tak sice může mít v názvu „Euro“, ale ve výsledku jen betonuje pozici Microsoftu na trhu. Místo toho, aby učil uživatele používat otevřené standardy, jim říká, že žít v ekosystému Redmondského giganta je vlastně v pořádku, jen k tomu teď mají o něco hezčí evropskou fasádu.

Pokud chceme skutečnou nezávislost, musíme podporovat projekty, které nehrají podle pravidel monopolů. Skutečná otevřenost totiž nezačíná marketingovým prohlášením, ale respektem k otevřeným standardům, které patří nám všem, nikoli jedné firmě za oceánem.