Hledání domova mezi starými továrnami: Zachrání nás brownfieldy před bytovou krizí?

Mám takovou drobnou úchylku. Kdykoliv přijedu do nového města, ať už je to u nás nebo v zahraničí, dřív nebo později mě nohy zavedou mimo vyšlapané turistické trasy. Fascinují mě staré průmyslové čtvrti. Ty polorozpadlé cihlové továrny s vytlučenými okny, kde dřív hučely stroje a dnes tam roste bříza ze střechy. Mají v sobě neuvěřitelné kouzlo, nostalgii a taky obrovský příslib.

Vždycky si říkám, jak skvělé by bylo v takovém prostoru bydlet. Loft s vysokými stropy, obří okna, trocha industriální patiny. A nejsem sám. Proměna takzvaných brownfieldů v nové obytné čtvrti je dnes obrovským tématem. Jenže když se na celou věc podíváme střízlivým pohledem bez romantických brýlí, zjistíme, že zachránit nás před bytovou krizí jen tak nedokážou.

Když člověk prochází kolem opuštěného nádraží nebo bývalé chemičky, napadne ho jednoduchá rovnice: tady je místo, lidé nemají kde bydlet, tak to pojďme zastavět. Realita je ale mnohem komplikovanější a často připomíná spíš běh na ultra dlouhou trať s překážkami, které by potrápily i olympijského atleta.

Proč proměna starého v nové tak strašně bolí

Prvním a často největším kamenem úrazu je to, co není vidět – ekologická zátěž. Staré továrny desítky let nasávaly oleje, chemikálie a těžké kovy. Než na takovém místě může vyrůst hřiště pro děti a bytovka, je potřeba tuny zeminy odvézt, vyčistit a sanovat. To stojí obrovské peníze a čas. Někdy se stane, že náklady na vyčištění půdy převýší hodnotu samotného pozemku.

A pak je tu naše slavná byrokracie. Povolit stavbu na zelené louce je složité, ale povolit ji na komplikovaném území uprostřed města, kde se k tomu vyjadřuje sto různých úřadů, památkáři a sousedé, to je disciplína pro lidi s ocelovými nervy. Než se kopne do země, uběhnou často roky, během kterých ceny stavebních prací vyletí do nebes.

Kouzlo městského života versus realita peněženky

Když už se podaří všechny tyhle překážky překonat, narazíme na další věc. Výstavba na brownfieldech je zkrátka drahá. Developer, který investoval miliony do sanace půdy a roky čekal na razítka, nemůže postavit levné startovací byty pro mladé rodiny. Výsledkem jsou sice architektonicky nádherné čtvrti plné zeleně, kaváren a designových prvků, ale ceny bytů v nich jsou pro běžného smrtelníka naprosto nedosažitelné.

Stavět ve městě je správná cesta. Nechceme přece, aby se naše města nekonečně rozlévala do krajiny a polykala úrodnou půdu, zatímco v centrech nám zůstanou "díry v zemi". Ale spoléhat se na to, že brownfieldy jsou samospásným lékem na nedostatek bytů, je iluze. K tomu, aby se situace na trhu s bydlením skutečně uklidnila, potřebujeme mnohem víc. Potřebujeme zjednodušit stavební právo, uvolnit více různých typů pozemků a hlavně zrychlit celý proces schvalování. Dokud bude trvat deset let, než získáte povolení na obyčejný bytový dům, budeme se na krásné vizualizace nových industriálních čtvrtí chodit jen dívat – jako do galerie, kterou si nemůžeme dovolit.