Chutě jara na talíři: Jak se hoduje o Velikonocích za našimi hranicemi

Velikonoce jsou pro mě vždycky tak trochu symbolem nového začátku. Nejen proto, že se příroda konečně probouzí ze zimního spánku, ale i pro tu neuvěřitelnou energii, která se vznáší ve vzduchu. A co si budeme povídat, jako člověk, který miluje cestování a objevování neznámého, se na tyto svátky dívám hlavně skrze prostřený stůl. Jídlo je totiž ten nejlepší způsob, jak pochopit kulturu dané země, její historii i náturu místních lidí.

Zatímco u nás doma nedáme dopustit na nadýchaný mazanec s mandlemi, dozlatova vypečeného beránka nebo nádivku s prvními kopřivami, svět nabízí fascinující paletu chutí, které jsou nám někdy blízké a jindy nás naprosto překvapí svou odvahou. Vždycky mě bavilo sledovat, jak se stejná oslava jara proměňuje v závislosti na tom, jestli zrovna sedíte v zapadlé italské pekárně, touláte se uličkami Londýna nebo nasáváte atmosféru na řeckém venkově. Každý region má své tajné ingredience a rituály, které se předávají z generace na generaci.

Italská holubice míru

Když se řekne italské Velikonoce, většina z nás si vybaví slunce a pohodu. A přesně taková je i jejich Colomba Pasquale. Je to v podstatě velikonoční sestra vánočního panettone, ale má jeden zásadní rozdíl – tvar holubice, která symbolizuje mír a naději. Pamatuji si, jak jsem ji poprvé ochutnal v malém městečku v Toskánsku. Ten kousek těsta byl tak lehký a nadýchaný, že jsem měl pocit, jako bych kousal do obláčku.

Těsto na Colombu vyžaduje trpělivost, musí několikrát kynout a je plné kandované pomerančové kůry. To nejlepší ale přichází nakonec – povrch je pokrytý bohatou vrstvou cukrové polevy, celými mandlemi a perlovým cukrem. Ten kontrast mezi měkkým vnitřkem a křupavou krustou je prostě návykový. Italové si ji nejraději vychutnávají s šálkem silného espressa nebo sklenkou sladkého vína, a upřímně, je to rituál, který bychom si měli osvojit všichni. Žádný spěch, jen čistý požitek z přítomného okamžiku.

Britské bochánky s vůní koření

V Británii mají Velikonoce úplně jinou vůni. Je to vůně skořice, hřebíčku a muškátového oříšku. Pokud se v postní době nebo o Velkém pátku ocitnete v Londýně, nemůžete minout Hot Cross Buns. Jsou to malé, sladké bochánky plné rozinek a rybízu, které se poznají podle charakteristického kříže na horní straně. Ten se dříve dělal z těsta, dnes se častěji používá jednoduchá pasta z mouky a vody.

Fascinuje mě ta historie, která se k nim váže. Dříve se věřilo, že bochánky upečené na Velký pátek nikdy nezplesniví a mají léčivou moc. I když na pověry moc nedám, musím uznat, že když je rozkrojíte, opečete v toustovači a necháte na nich rozpustit pořádnou vrstvu slaného másla, je to lék na jakoukoli špatnou náladu. Je to taková ta hřejivá, útulná chuť, která vám připomene, že tradice mají svůj smysl i v dnešním uspěchaném světě.

Řecká symbolika v červené barvě

Řecko je kapitola sama pro sebe. Jejich pravoslavné Velikonoce jsou nesmírně emotivní a jídlo v nich hraje ústřední roli. Hlavní hvězdou je Tsoureki, pletený věnec z kynutého těsta, který je neuvěřitelně aromatický. Může za to mahlab – koření z jader divokých třešní – a masticha, což je pryskyřice z řečíku lentišku. Výsledkem je chuť, kterou jinde nezažijete, je to sladké, lehce pryskyřičné a naprosto unikátní.

Co mě ale na řeckém stole vždycky fascinovalo nejvíc, jsou vajíčka barvená výhradně na červeno. Červená barva symbolizuje Kristovu krev a životní sílu. Tato vajíčka se často vkládají přímo do těsta Tsoureki před pečením. Na Velikonoční neděli pak přichází na řadu hra zvaná tsougrisma, kdy každý vezme své vajíčko a ťuká jím o vajíčko souseda. Ten, komu skořápka nepraskne, bude mít po celý rok štěstí. Je to neuvěřitelně živé a hlučné, přesně takové, jací jsou Řekové sami.

Polská sytost a síla tradice

U našich sousedů v Polsku se na Velikonoce nehraje na žádnou dietu. Stůl musí být bohatý a sytý. Pokud chcete zažít opravdový gastronomický zážitek, musíte ochutnat Żurek. Je to polévka z kvásku z žitné mouky, která má specifickou nakyslou chuť. Vaří se v ní uzené maso, klobáska a podává se s natvrdo uvařeným vajíčkem, někdy dokonce přímo v bochníku vydlabaného chleba.

Přiznám se, že napoprvé mě ta kombinace kyselého základu a syté klobásy trochu zaskočila, ale po pár lžících jsem pochopil, proč na ni Poláci nedají dopustit. Je to jídlo, které vás pohladí po duši a dodá sílu po dlouhém zimním období. Kromě polévky nesmí chybět ani Mazurek, nízký koláč z křehkého těsta bohatě zdobený ořechy, sušeným ovocem a karamelem. Polské Velikonoce jsou o pohostinnosti – nikdo nesmí odejít od stolu hladový.

Španělské sladké pokušení

Ve Španělsku se Velikonoce, neboli Semana Santa, nesou v duchu procesí a hluboké víry, ale v kuchyni vládne něco velmi prostého a přitom geniálního – Torrijas. Pokud znáte francouzský toust, tak Torrijas jsou jeho vylepšená, velikonoční verze. Plátky staršího chleba se namočí v mléce s medem a kořením (někdy i ve víně!), obalí ve vajíčku a osmaží dozlatova.

Nakonec se ještě teplé obalí v cukru a skořici. Je to ten typ jídla, který vznikl z potřeby využít zbytky, ale stal se z něj národní poklad. Když se procházíte španělskými městy a z každé druhé kavárny cítíte vůni smaženého těsta a skořice, je těžké odolat. Je to upřímné, jednoduché a nesmírně uspokojivé jídlo, které vám připomene, že ty nejlepší věci v životě často nevyžadují žádné složité ingredience, jen trochu péče a času.

Ať už se rozhodnete letos vyzkoušet něco nového, nebo zůstanete u osvědčené české klasiky, nezapomínejte, že Velikonoce jsou hlavně o tom, s kým ten čas trávíte. Jídlo je jen prostředník, který nás spojuje u jednoho stolu, vyvolává vzpomínky a vytváří nové příběhy. Tak se nebojte experimentovat a nechte se inspirovat chutěmi, které provoněly svět už před stovkami let.